Původní budova byla postindustriální stavbou uvnitř historické blokové zástavby, odříznutým fragmentem z dřívějšího celku. Fragmentem, kde některé stopy minulosti byly viditelné, jiné skryté a jiné úplně zapomenuty. Všechny tyto stopy byly zajímavé, mohly se stát výchozím bodem projektu, ale zvolili jsme jiný způsob radikálního zasahování – beze strachu, ale s respektem ke starému. Výsledek nebyl záměrně předem určený, byl výsledkem jednotlivých rozhodnutí.
Kdekoli nám stávající budova stála v cestě, ničili jsme ji a transformovali. Bořili její fragmenty, aby mohly vzniknout nové zahrady, bořili sloupy, abychom zvětšili prostor, vytrhli její vnitřnosti, abychom měli svobodu tvořit nové.
Kdekoli byla v souladu s našimi představami, zvali jsme ji do projektu. Staré světlíky jsme pouze renovovali, konstrukční trámy a bednění pečlivě vyčistili, ale nechali veškeré stopy opotřebení. Některé omítky v interiéru byly pouze částečně vyčištěny a nesou stále stopy původního poškození.
Proces byl otevřeným dialogem, kde se nové nebojí být novým, staré se nebojí být starým.
Naším cílem byl velkorysý prostor plný světla a zároveň subtilních spojení mezi jednotlivými fragmenty interiéru. Z galerie je vidět vstupní prostor, poté zeleň zahrady a v dalším plánu osoby cvičící jógu. Stejným způsobem jsme chtěli propojit interiér se světem kolem. Cítit město, jehož jsme součástí. Vidíme fragmenty budov, stromů, oblohy, přitom nám prostor dává možnost na ně snadno zapomenout a soustředit se sami na sebe.
Původní zděné konstrukce sloupů a stěn a dřevěné stropy a krov byly v některých místech posíleny novými železobetonovými a ocelovými konstrukcemi, které vnesly do budovy současnou estetiku a také vdechly výslednému prostoru téměř abstraktní lehkost.
Dispozičně v budově vznikla dvě nová atria se zahradní zelení, navržená zahradní architektkou Mirkou Svorovou.
Vstupní atrium překvapuje kontrastem stěsněného lomeného prostoru vstupního koridoru a otevřené zahrady plné světla.
Zadní atrium je samostatným mikrokosmosem, přírodním pozadím pro hlavní sál – obrazem, který se mění podle ročních období.
Jedna z základních hodnot Yoga Garden je: „udržitelný růst a minimalizace dopadů naší společnosti na životní prostředí.“ Tento investorský přístup jsme se pokusili uplatnit v projektu. Zahrady zadržují dešťovou vodu a díky low-tech řešením nevyžadují téměř žádnou zálivku – akumulační vrstva zadržuje vodu, která je dostatečná pro udržení vegetace.
Jako architekti se musíme vypořádat s výzvami současnosti, jak klimatickými, tak kulturně-sociologickými. Jsme přesvědčení, že architektura funguje nejsilněji na podvědomé úrovni. Subtilní, téměř abstraktní zpochybňování samozřejmého je našim způsobem, jak se naučit žít v podvědomé nejistotě – dovednosti nezbytné pro přijetí současného „tekutého“ světa. Architektonický příklad pokusu o zavedení takové jemné nejistoty lze najít v hlavním sálu, ve kterém po demolici betonového sloupu „levituje“ dřevěný vazný trám ve své neskutečné délce, jakoby chtěl popřít gravitaci, což je navíc zdůrazněno křížením s pásem LED světla.
Abstraktní prostor se subtilními prvky nejistoty.
